Zoufalci | Optimismus – anonym

ZOUFALCI

Tančící milenci noci,

jež ztratili víru

– a přeci věří.

 

Tančící ve hvězdách,

kličkující mezi kapkami deště.

Ztracení a přeci znající cestu ven.

 

Vyhýbající se slibům,

přísahající věčnost.

S manželstvím, či bez něj.

 

Lháři tajně šeptající sladká slova,

která nakonec naplní.

Zdraví, kteří přeci umírají.

 

Bezcitní,

soucitní vrazi,

kteří mají lásky na rozdávání.

 

A přeci je tu něco špatně.

Neveselé je to, že se znají,

protože bez sebe nedokážou žít.

 

 

OPTIMISMUS

Noc tiše šeptá mi,

šeptá mi svůj sen,

a já odpovídám pohledem na nebe.

 

Na nebe,

na ty zářivé hvězdy,

které ve mně probouzejí stesk.

 

Také mám svůj sen,

je ukrytý ve hvězdách,

ve spoustě lidských jmen.

 

Skrývám ho,

i když ho nikdo nehledá.

Proč také, když jsem to jen já?

 

A noc se mi směje,

je tak zákeřná, tak nádherná,

a já spíš než něco jsem teď nic.

 

Ale co chtít víc…

od života… od lidí…

Snad jen zármutek bez hranic.