Nová trnková – anonym

 Očekávání spokojenosti. Mysl zase utíká do krajin, krajností. Zase v té chvíli nepřítomná. On to nevidí, nepomůže, neudrží mě tady. Uvnitř se to brání a bouří, trhá sebou, trhá sebe. Vím, musím něco, cokoli, teď! Útěk.

 V polích fouká. Stromy tančí holými kostmi, žebra trčící nad lesem. Modré očí napíchnuté na ostnech trnky. Namísto pláče. Půda obrácená naruby, nahými vnitřnostmi ven, studeně dodýchává.

 Klesám ochotně. Touha odtéct dolů, hluboko. Vsáknout se. Ale zem pode mnou nepustí dál. Stále tam je, trochu zmrzlá, syrově voní. Tělo leží v polích. Bolí, tolik bolí.

 V šípkových keřích srdce se bije, křehce. Znovu už nechce.

 Tělo leží v polích. Bolí, tolik bolí.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *