Literatura ŽIJE!


 

 

 


O PROJEKTU

Projekt se zrodil v hlavách dvou studentek Lepařova gymnázia prokrastinujících nad studiem dějin umění. Jejich prvotním cílem, podníceným uměním 20. století, bylo šíření literatury, ale nakonec zašly ještě dál: Co kdyby daly možnost neznámým pisálkům svá díla zveřejnit? A tak vznikl projekt Literatura žije.

 

Cílem projektu je poskytnout nadějným autorům své práce prezentovat a zároveň si poslechnout konstruktivní kritiku publika. V plánu je taktéž almanach, jenž by všechna díla obsahoval.

 


O ŠUPLÍKU

Pokud zavítáte do čtenářského koutku Knihovny Václava Čtvrtka v Jičíně  nebo do útulného prostoru knihovny Lepařova gymnázia, možná Váš pohled utkví na modré krabici polepené kolážemi. Třeba si i všimnete výrazného nápisu Šuplík.



To je Šuplík. Váš Šuplík. Ten, ve kterém ukrýváte svá díla, která jste ukázali pouze svým nejbližším, nebo možná ani těm ne, možná si své opus magnum necháváte sami pro sebe a ví o něm pouze umělecký kout Vaší duše. A nyní i  Váš Šuplík.

 

Je to Šuplík všech autorů, všech, kteří píší, ona třináctá komnata plná tajemství. A naším úkolem je Šuplík otevřít a dát možnost Vaší umělecké stránce se projevit.


JAK NA TO?


1) Vložte své dílo
(próza, poezie, drama) do obálky.
Chcete-li, zanechte na sebe kontakt a instrukce.

2) Najděte Šuplík
v Jičíně!
viz mapa

3) Seberte odvahu
a vhoďte dílo
do Šuplíku.

4) Sledujte aktuální
dění a čtení
viz aktuálně


Milí spisovatelé,

popadněte své práce – ať jsou prozaické, poetické, dramatické či všechno dohromady – zapečeťte je v obálce a připište na sebe kontakt (jméno a příjmení, e-mailová adresa nebo telefonní číslo), nebo naopak nepište nic, pokud hodláte zůstat v anonymitě. Přiložit můžete i vaše přání a instrukce – chcete si své dílo přečíst sami? Nebo máte nějaké speciální požadavky? Napište je!

Najděte v Jičíně Šuplík (viz O Šuplíku), seberte odvahu a vhoďte obálku do Šuplíku. A poté si počkejte na literární čtení.

 


Drazí milovníci literatury,

doražte na literární čtení, kde bude příležitost si poslechnout neznámé a dříve neslyšené. Můžete hodnotit, můžete kritizovat, můžete pouze sedět, poslouchat a nechat se unášet na vlnách literatury.


PODPORA

Projekt vznikl za oficiální podpory Knihovny Václava Čtvrtka v Jičíně a neoficiální podpory Lepařova gymnázia v Jičíně.



AKTUÁLNĚ


Druhé čtení: 24.02.2018, 18:00 | Židovská čp. 100, Jičín
Přijďte si poslechnout – již podruhé – literární díla autorů, kteří se zapojili do pravidelného projektu Literatura žije! Večer věnovaný literatuře a diskuzi nad texty, které jste jinde zatím neslyšeli. Přijďte poslouchat a dát zpětnou vazbu regionálním autorům. KDY: 24.02. v 18 hodin KDE: Židovská čp. 100, Jičín VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ
Druhé čtení se blíží!
Milí čtenáři i autoři,   náš Šuplík je znovu plný! To znamená, že se znovu sejdeme nad díly, která se v Šuplíku objevila. Druhé Čtení ze Šuplíku se uskuteční 24. 2. 2018 v 18:00, opět v prostorách Židovské školy v Jičíně. Těšíme se na vás!
První čtení: 18. 11. 2017, 18:00 | Židovská čp. 100, Jičín
Přijďte si poslechnout literární díla autorů, kteří se zapojili do pravidelného projektu Literatura žije! Večer věnovaný literatuře a diskuzi nad texty, které jste jinde zatím neslyšeli. Přijďte poslouchat a dát zpětnou vazbu regionálním autorům. KDY: 18. 11. 2017 v 18 hodin KDE: Židovská čp. 100, Jičín VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ


KONTAKT

literatura-jicin@email.cz | +420 736 710 925

Valentýna Šatrová a Thi Thao Vo (Anička)

 

 

V případě otázek se neváhejte obrátit přímo na nás.

Je možné nám napsat na náš e-mail nebo nás kontaktovat přes telefon – vaše dotazy rády zodpovíme.

Pokud máte nějaké speciální instrukce nebo přání (jak zacházet s vaším textem, chcete si ho přečíst sami…) rozhodně se nebojte nám napsat!

Jestliže byste se na našem projektu chtěli podílet nějakým jiným způsobem, máte pro nás nějaké tipy a návrhy – i v tomto případě jsme otevřeny komunikaci.



DÍLA ZE ŠUPLÍKU


Velké oči – Štěpánka Soukupová
Nestává se mi tak často, že bych s někým seděla už pět hodin před vchodem do potravin a jedla dvě nožičky studentských párečků s hořčicí. Už byly studené. Ale Zdeněk si to užíval, první jeho poctivé jídlo za poslední týden. „Jsi pořád na cestách,“ řekla jsem, „hladovíš sám ve vlaku.“ „To je fakt, teď jsem si přilepšil,
Zoufalci | Optimismus – anonym
ZOUFALCI Tančící milenci noci, jež ztratili víru – a přeci věří.   Tančící ve hvězdách, kličkující mezi kapkami deště. Ztracení a přeci znající cestu ven.   Vyhýbající se slibům, přísahající věčnost. S manželstvím, či bez něj.   Lháři tajně šeptající sladká slova, která nakonec naplní. Zdraví, kteří přeci umírají.   Bezcitní, soucitní vrazi, kteří mají lásky
Humanoidi – David Jiřička
Seděl jsem na náměstí na lavičce. Po ránu tudy procházela spousta lidí. Mezi nimi spěchal muž ve středních letech s lehkým náznakem strniště. Zvedl jsem se, dohnal ho a šel vedle něho tempem, které nastavil. „Dobrý den,“ řekl jsem mu, zatímco jsme oba chvátali. „Dobrý den,“ odpověděl mi stejně. „Kam tak spěcháte?“ „Kam tak spěchám?
Jak si mě oblíbil toulavej pes – Daniel Kvapil
Byl krásnej podzimní den. Občas sprchlo a místy zadul větřík, avšak jinak počasí jak stvořený pro pohodovej výlet. Obul jsem tedy boty, hodil na sebe bundu a vyrazil na nádraží. Jako vždy na čas. Pár sekund mi však chybělo a vlak jel výjimečně přesně, takže jsem při vstupu na perón spatřil rozjíždějící se soupravu. Před
soubory básní – Ester Prokešová
Hory Každou zimu hory plakaly. Plakaly pro dceru naděje a sestru šílenství. Hory vrostlé do země ronily slzy pro tančící bludičku spálenou prvním mrazem. Plakaly pro tu, která je nepřenesla.   Stařenka Posbírala všechny vrásky, co jich měla, ulovila dech a smála se. Smála se, bublala a svět s ní. Smála se, až se nebesa
Da capo al fine – Eliška Václavíková
 Vidí toho slepci opravdu méně než ostatní? Kolik karet můžeš ztratit, abys byl stále schopný hrát? Kde končí koleje? A jak rozeznáme vzpomínku od tupé ozvěny, která se odráží od stěn naší prázdné hlavy?  To všechno byly zdánlivě nesouvisející otázky, na které jsem rozhodně nemyslel toho osudného podzimního rána, když jsem spěchal do nové práce.
ČEKÁNÍ – K.
Sedím v prázdné třídě obklopena lidmi, avšak tentokrát se necítím tak úplně sama.   Sedím v prázdné třídě se zavřenýma očima, pozoruji lidi, jak řeší nedůležité věci.   Sedím v prázdné třídě a užívám si posledních měsíců, protože potom se tyhle nesmysly zase promění v nesmysly jiné.   Sedím v prázdné třídě a lidé se mračí, co bude s námi všemi,
Malá noční můra – Lenka Jenčková
Některé začátky jsou nevítané a nevyhnutelné zároveň. Podobně jako konce přicházejí v pravý včas, ale nikomu se tím nezavděčí. Sluneční paprsky polily zápraží a oči zesláblé zimou jim těžko přivykaly. Za tak ostrého světla si uvědomoval přepracovanost, která byla v jeho tváři ztvárněná hlubokými vráskami a nedala se smazat ani ze strnulého, bezcitného výrazu. Mezi prsty svíral
Měl jsem sen – anonym
Měl jsem sen a měl jsem cíl tančit v kruhu plném víl tančit po nebeské pláni kde by náhle, znenadání otevřel se celý svět a ukázal se lidstva věk a hned by zmizel, v nekonečnu a hned by zmizel v prázdnotě a zanechal mě v samotě.   Chtěl jsem poznat cizí kraje chtěl jsem prožít svůj kus ráje kde
Kdo mu bude zazlívat, že vzdá hold kráse světa? – anonym
Chtěla bych pojmout celý svět celičký v jeho kráse i s chybami   I s krutostí I se smutkem I s bolestí I s nevšímavostí   Protože v tom krutém smutném bolestném nevšímavém světě   Jsou duše které žijí a milují   a chtějí pojmout celý svět celičký v jeho kráse i s chybami   Tak jako já
Nejde to být dobrým – píseň Anny Mázorové
Text a překlad písně (i s akordy) Anny Mázorové.   Dm You´re dancing on the floor, Am            Dm Everybody is mad, F You´re dancing on my soul, G You´re dancing on my head. Dm                                               Am And it hurts, it hurts when you´re dancing on my head. F                                  G What´s wrong? What´s wrong, baby.   Dm                           
Nová trnková – anonym
 Očekávání spokojenosti. Mysl zase utíká do krajin, krajností. Zase v té chvíli nepřítomná. On to nevidí, nepomůže, neudrží mě tady. Uvnitř se to brání a bouří, trhá sebou, trhá sebe. Vím, musím něco, cokoli, teď! Útěk.  V polích fouká. Stromy tančí holými kostmi, žebra trčící nad lesem. Modré očí napíchnuté na ostnech trnky. Namísto pláče. Půda obrácená